Rozhovor se zpěvákem kapely Kryštof- Richardem Krajčem!

Nervózně postávám před místním klubem a čekám, než kapela Kryštof dokončí zvukovou zkoušku. Poté mě totiž čeká rozhovor s jejím zpěvákem- Richardem Krajčem.

Celý rozhovor proběhl výborně. Richard Krajčo je skvělý, milý a velmi příjemný mladík, který se nenechal ovlivnit vysokou popularitou. Tak se pojď podívat, jak celý rozhovor probíhal! :)

1) Jak jste se dostal ke spolupráci s Jaromírem Nohavicou?
S Jarkem pocházíme ze stejného kraje a on nám před dvanácti lety křtil naší první desku. A už tehdy jsme si řekli, že bychom spolu něco mohli nazpívat a až budu mít píseň, o které bych si myslel, že bychom jí mohli dělat spolu, ať se ozvu. Napsal jsem pak tedy Křídla z mýdla a Jarkovi se líbila a se spoluprací souhlasil.

2) Proč název písně Křídla z mýdla? Jaký to má význam?
Ta písnička je metaforická, o bilancování staršího člověka. To co si člověk za mládí naplánoval a kolik věcí nakonec ve svém životě nestihl. Celou píseň zpívá "jeden člověk", zamlada a zastara, proto jsme také v klipu stejně oblečení. A křídla z mýdla mi přišla jako dobrá metafora, protože když někam člověk stoupá, tak má pocit, že se mu křídla rozpadají a nejsou tedy z vosku ale z mýdla.

3) Skládáte písničky sám?
Ano. Ale už na album Inzerát jsme spolupracovali se členy kapely dohromady. Dokonce jsme i hlasovali o tom, které věci na desce budou a nebudou, což se nám předtím moc nestávalo.

4) Hráli jste někdy v zahraničí?
Ano hráli, ale většinou to jsou spíše takové výlety, jelikož jsme hodně omezeni českým jazykem, na kterém si zakládáme. Ale koncertovat stále v zahraničí? Na tyto věci jsme už poměrně staří. Když je člověku dvacet, tak chce samozřejmě prorazit do světa, ale když už vám je kolem pětatřiceti, máte děti a už tak jste často pryč, protože děláte koncerty po té malé České Republice, tak už po tom zrovna netoužíte. Že bychom hráli jeden den v Oslu a druhý v Římě, to si opravdu nedovedu představit. Jsem rád za to, co máme tady.

5) Takže byste anglicky nechtěli zpívat?
Měli jsme šanci v roce 2001, kdy jsme dostali nabídku od londýnské centrály EMI, abychom desku nahráli v angličtině, jenomže my jsme zrovna vydali desku tady. Než jsme se rozhodli anglickou verzi udělat, tak člověk, který se o nás zajímal, už ve firmě nepracoval, takže když jsme je pak kontaktovali, tak o nás nebyl už tak veliký zájem. Takže jsme tuto šanci promarnili.

6) Vzpomínáte si na úplně první koncert kapely Kryštof?
To už bude takových 20 let zpátky, když jsme ještě nebyli v této sestavě. A ty první koncerty byli pro kamarády, myslím, že poprvé to bylo v klubu v Havířově a to se přišlo podívat asi 200 přátel. Ale pamatuju si na náš první koncert mimo Havířov a Ostravu, v Brně v roce 2001 a tak přišlo pouze 6 lidí a z toho byli 2 známí, takže naše kapela měla prakticky početní převahu (smích).

7) Jakou píseň z vašeho repertoáru máte nejraději?
To se takto nedá říct. Já mám k našim písničkám určitý vztah, protože jsem je sám psal vlivem svých emocí, ale jsou písničky, které mám hodně rád a to jsou většinou ty pomalejší.

8) A co nejoblíbenější píseň publika?
Já bych řekl, že mají rádi snad všechny (smích). Teď je hodně oblíbená Cesta, u které někdy mám pocit, že bych tam vůbec nemusel být, že by stačilo jen drnknout do kytary a diváci by si jí vlastně dozpívali sami.

9) Zpíváte si ve sprše?

Já se koupu (smích). Většinou poslouchám hudbu a odpočinu si tam, dokud není voda úplně studená. Takové moje útočiště klidu.

10) A co rád posloucháte za muziku?
Toho je opravdu hodně. Například jsem v nedávné době poslouchal Coldplay, 1975, Two Door Cinema Club…

11) Nejoblíbenější sladkost?
Mám rád hodně čokoládu od Milky s oříškem a karamelem. Já jsem tu čokoládu dříve neznal a potom na turné, když bylo asi 5 stupňů, tak jsme pili grog a do toho jsem tam zahlédl tu čokoládu, tak jsem jí zkusil a pak to dopadlo tak, že jsem jí snědl celou. A já se do ní zamiloval. A když skončilo turné, tak jsem si říkal, že skončila i čokoláda, ale bohužel. Vždycky když jdu do obchodu, tak si jí koupím a většinou než dojdu k pokladně, tak už jí rozbalím a vyzkouším jeden či dva proužky :)

12) Dáváte přednost komornějším koncertům, nebo třeba těm festivalovým?
My jsme 3 roky malé koncerty nedělali, a když jsme se rozhodli udělat klubové turné, tak jsme zjistili, že žádné kluby tu nejsou. Pro nás v České Republice jsou jenom 4, takže i když je to klubové turné, tak hrajeme třeba v hale pro 2000 lidí. Ale má to něco do sebe, v klubech si můžu zaplavat až na bar (smích) a je tam zase úplně jiná atmosféra. Když vyprodáte nějaký velký festivalový koncert pro 12 000 osob, tak to je radost. Ale pak si zase uděláme radost něčím menším.

13) Hráli jste někdy na playback?
Ne, myslím si, že je to podvod a asi bych to ani neuměl. My jsme se vůči tomu ohradili na Slavících v roce 2001 a dostali jsme za to velkou mediální sodu. Ale stojíme si za tím.

14) Máte hodně hudebních cen např. Anděl? Kde je schováváte?
Andělů máme celkem dvanáct a každý z kapely má jednoho, já jich mám teda pět (smích). Ale až zase bude pro každého, tak si je opět rozdělíme.

15) Dělal jste někdy nějaký sport?
Ano, hrál jsem dlouho fotbal a dokonce jsem byl i v české reprezentaci. Ale pak jsem ze dne na den přestal hrát a trénovat a šel za jiným štěstím. Koupil jsem si kytaru a stačili tři akordy a začal jsem skládat písničky a naplňovalo mě to více, než fotbal. Ale jsem nadále velký fotbalový fanoušek.

16) Hádáte se v kapele?

Ne. My máme skvělou partu a pro každého z nás je to vlastně takový nejdéle trvající vztah (smích). Strašně dobře se známe, protože jsme pořád spolu a naučili jsme se v tom žít. Hlavně hudbu máme hrozně rádi a máme z ní radost a to nás dost spojuje. A tím, že se nehádáme o muziku, se vlastně nehádáme vůbec.

17) Jaký je to pocit slyšet svoji písničku například z rádia.

Já moc rádio neposlouchám, většinou maximálně někde v tom obchodě a to je pěkný trapas (smích). Pak dělám, jako že tam nejsem, ale většinou mi to někdo u pokladny pak připomene se slovy: "To je trapný se takhle slyšet co?" A já jen zakývám hlavou, ale v zápětí mi píseň pochválí, tak to mě zase udělá radost.

18) Jak jste se dostal k hraní a k filmu Křídla Vánoc?

Já jsem byl členem amatérského divadla, když mi bylo kolem 15let. Studoval jsem elektrikařinu a pak jsem šel na vysokou školu a zjistil jsem, že vlastně nejsem dobrý elektrikář a že nejspíš ani nebudu. A poté jsem měl jít na vojnu a tam se mi nechtělo. A jelikož jsem nechodil na gympl, neměl jsem ten obecný přehled na přijímací řízení, takže jediná možnost byla jít na zkoušky na kytaru na konzervatoř. Ale já jsem neuměl noty. A oni mi řekli, že to nejde, že na přijímačkách musím hrát z listu, ale všimli si, že moje hobby je herectví, tak ať se přihlásím na herectví a když se dostanu, tak tam mám povinný nástroj, a za ten rok bych se vlastně naučil noty a pak bych to mohl přijít zkusit znovu. Tak jsem souhlasil a přihlásil jsem se na herectví. A taky jsem tam zůstal. A na konci prvního ročníku jsem už dostal velkou šanci hrát v divadle, poté na začátku druhého ročníku nabídku na roli Hamleta a pak už to pokračovalo dál. Na konci čtvrtého ročníku jsem dostal nabídku do Národního divadla do Prahy, kde jsem strávil 10 let, ale mezitím se nám kapela Kryštof dost rozjela a pro mě je primární tahle parta a herectví dělám jako koníček. A takhle jsem se dostal i k filmu Křídla Vánoc, jelikož režisérka Karin Babinská mě už dříve chtěla do jednoho ze svých filmů, což jsem odmítl. A když napsala tento film, tak mi volala, že napsala tu hlavní roli pro mě, tak jsem si to přečetl a líbilo se mi to, tak jsem jí řekl, že bych to zkusil. A myslím, že se to i povedlo :)