Bára Vacková- official blog: Charlie Straight report

Ten kdo zná tuhle skupinu moc dobře ví, že už odehráli svůj poslední koncert. Mám tu ale reportáž z Brněnského klubu, kde odehráli předposlední vystoupení a pár mých osobních zážitků. Tak směle do toho! :)

Dne 26.11.2013 před klubem Fléda v Brně stojí fronta fanoušků i fanynek- a to pořádná fronta. Když se všichni lidé naskládají dovnitř, začíná se něco konečně dít. Hraje před kapela, všechno vypadá skvěle. Pak ale přijdou technické problémy a Charlie Straight odkládají svůj výstup o 15 minut. Ale i to čekání za to stojí.

(foto: Romana Šlapáková)

Po chvíli nastupují všichni členové na pódium. Celý koncert doprovází skvělá atmosféra. Každou písničku zpívají davy lidí a je vidět, že i členové si to užívají. Během celého vystoupení padne na každého i ta smutná nálada, jelikož není zrovna veselé, když jedna z nejoblíbenějších kapel končí. Nicméně, všichni si ale večer naplno užijí.

Po písni Tiger In You Heart, začal Albert improvizovaně zpívat o fanouškovi z Berlína, který si nechal vytetovat na nohu nápis Charlie Straight.

Během večera zval Albert na pódium i ostatní členy kapely jako manažery atd. Také i svého taťku, který se někde schovával v davu, ke kterému se pojila další improvizační píseň: Where's my daddy, he's hiding in the crowd. Diváci povzbuzovali tatínka, aby se dostavil na jeviště, ale bohužel, zůstal tam někde schovaný. Nechybí zde ani skok zpěváka do publika, nebo vystřelení barevných konfet při písničce Something new.

Poslední píseň večera- Too many knives. Lidé zapalují prskavky a zdvihají je nad hlavy. Úžasný moment, naplňující pocit plný emocí a hlavně krásné rozloučení. Nejemotivnější koncert, který jsem kdy zažila!

Jejich tvorba ale neskončila. Albert Černý a Pavel Pilch rozjíždějí již novou kapelu se jménem Lake Malawi, na kterou jsem velmi zvědavá.

A jaké já s nimi mám vzpomínky? To se můžeš dozvědět, pokud budeš číst dál. Je to pro mě srdcová kapela a za ty úžasný zážitky si aspoň ten jeden článek na 100% zaslouží!

Bude to už hodně dávno, kdy jsem zaregistrovala, že taková skupina existuje. První písnička, kterou jsem slyšela, byla Your House, kterou jsem zbožňovala. A miluju jí doteď. Ten pocit, když hudba začne hrát, Albert přistoupí k mikrofonu a všichni zvednou ruce a vytáhnou mobil, zapalovač, či další svítící věci a začnou se houpat do pomalého rytmu písně. Goodbye, goodbye… I will love you till I die.

Pamatuji si první koncert, bylo to v Litomyšli v Kotelně. Byla jsem tak nervózní? Proč? Měla jsem se totiž s nimi sejít a udělat rozhovor. Když jsem vešla do zákulisí, první koho jsem poznala, byl Albert. Představil se se slovy: "Ahoj jsem Albert a jsem hrozně nervózní" a stiskl mi ruku.

"Proč zrovna Charlie Straight?" (klasická otázka)
"Protože"… smích.

(na celý rozhovor se můžeš podívat zde-http://krasna.nova.cz/clanek/baravackova/v-zakulisi-s-charlie-straight.html)

Albert během rozhovoru psal playlist fixy na papír. Pak se zaseknul a říká, že voní jako višně, takže jsme nakonec všichni očuchávali fixu. Přes sladkosti je tu Albert, který vyjmenoval snad všechny známé cukrovinky, které zbožňuje. A přitom je z kapely nejhubenější.
Za dvě hodinky tu byl koncert. První můj koncert. V písničkách jsem se ještě moc neorientovala, ale zpívala jsem, co se dalo. Až na to, že mi Albert, když skákal do pódia, ukopl náramek, ze kterého mi zbyla jenom půlka, to bylo prostě awesome!

Uběhl rok, a byl tu druhý koncert v Kotelně. Už jsem byla vyzbrojená více- texty jsem už uměla všechny. Tentokrát jsme jim s kamarádkou přichystali malé překvapení. Upekli muffiny a každému do nich zabodli fotku. Všichni členové byli dost překvapení. Nezapomenu, jak se mi klepala ruka, když jsem muffina předávala. A všem taky chutnal! Johny byl nějaký nesvůj, takže poněkud rychle zmizel z pódia po koncertu, ale když se znovu objevil, šli jsme za ním a předali mu pochoutku. On jenom vykulil oči a řekl, ať chvilku počkáme. Došel si pro foťák a vyfotil si nás i s naším výtvorem.

Přišlo i na můj dotaz: Pamatuješ si mě? Trochu jsem se klukům připomněla a čekala na jejich reakci.
Michal: No jenom tak matně, spíš moc ne.
Pavel: Jooo, pamatuju :)
Albert: Tady v zadu? V zákulisí? Jooo, to bylo psycho (smích)
Johnyho jsem se zeptat bohužel nestihla.
Kluci byli z dárku mile překvapeni a všichni na ně tak hladově koukali, když se zakousli do domácího muffina. A znovu říkám. Bylo to prostě boží!

Třetí koncert jsem prožila na Rock for People. Úžasná atmosféra. Stan nacpaný lidmi. Vychutnávala jsem si ten krásnej pocit. Vzala jsem mobil a zavolala kamarádce. A poslouchala nejlepší skupinu naživo se mnou, i když byla vlastně úplně někde jinde. Nejvíce mě potěšilo, když vyšel nový klip Tiger in my heart a já tak koukám a sleduji jednotlivé záběry. A pak najednou otevřu pusu a koukám. Na sekundu, když Albert skáče do lidí, jsem se tam v davu objevila i já.

A koncert 28.11 v Brně? Krásný zážitek a úžasné rozloučení. Při písničce Something new vždy Albert vypustí konfety do publika. Z každého koncertu mám aspoň jeden kousek. Tentokrát jsem si odvezla zrovna dlouhou a stříbrnou. Vyřvala jsem si hlasivky, zavírala oči a užívala si ten moment, kdy se celé publikum spojí a současně všichni zpívají jednu píseň. Tolik emocí na tak malém místě, to bylo k nevíře. A všichni tak nějak doufají, že se jednoho dne zase dají zpátky dohromady.